Hron 2023 - rodinka I.

Sobota 15. 7.  Nultá etapa – nejdelší – Jeseník - Nemecká

Cesta na Slovensko vesele (jako vždy) ubíhá, na palubě autobusu panuje (jako vždy) dobrá nálada.

Vzpomínky z let minulých se oživují a nadšená očekávání všech účastníků přiživují.

V kempu – pletou se lidi a copánky. Lidi se (opětovně) seznamují. Copánky se pletou, jako každý rok.

Chlapi se ptají Michala: Proč ti holky taky nezapletly copánek, z vousů? Michal na to: No, styděly se. Holky se ozvaly: Neee, my jsme nechtěly.

Neděle 16.7. Etapa první: Hronská Dúbrava – Ladomerská Vieska

V autobuse: Zavelí se Odjééééézd! Ozve se Počkejtééééé, Luďa sereeee! Reakce z autobusu: Nevadí. Rozjeď to, Pavle! Luďa (ludia) sa prizpůsobí. Pozn.: Aklimatizace na slovenské podmínky probíhá spěšně a úspěšně.

Zastávka: Hrad Šášov (Šášovské Podhradie, Žiar nad Hronom) Část vodáků stoupá na zříceninu, aby si na vodě užili dostatek pevné půdy pod nohama. Půda cesto pevná není, ujíždí, ale i tak nezdolní dosáhli vrcholu u zříceniny. Po návratu k řece: Mája, která na hrad nešla (bo už tam byla s táborem), se ptá Pepy, jaké to bylo? A Pepa na to: Předčilo to má očekávání. Mája: Cos tam viděl? Pepa: Viděl jsem Hron. Mája na to: To já taky, mám ho před sebou (sedí u řeky a hledí na Hron).

Na řece: Instrukce – Pokud chcete dát ostatním lodím znamení, tak zvedněte pádlo. Zkušení řidiči se ozvou: tak červená bude stůj, žlutá čekej a zelená jeď. Barev pádel je dost. Pak se ozve dotaz: A černá? (tázající má zřejmě černé pádlo a neví co s ním). Odpověď: Černá bude koroner.

Pondělí 17.7. Etapa druhá: Slovenská L´upča – Iliaš

Ráno ze stanu: Vavřínku, čůůůůrej! Vedle je stan Jury Macha a ten, i přes špunty v uších rázný Anetin rozkaz uslyšel, a protože je zvyklý rozkazy uposlechnout, měl co dělat, aby se ovládl a rozkazu neuposlechl. Závěrem: Mach se umí ovládat.

Rozhovor mezi dvěma loděmi: Máš tam hovado, ozve se z jedné lodi směrem k druhé a slova doprovází kývnutí na háčka sousední lodi. Kormidelník z dotčené lodi se ozve s vysvětlením. To je háček!!! Iniciátor hovoru upřesní. Na stehně! Závěr: Jeden o voze, druhý o koze

Dobrá rada nad zlato: Pepa hovadobijec, radí, jak zabít hovado. To musíš dát pořádnou ránu a ten tlak, ten to hovado zabije.

Záznam z kempu: (hra paměťová) Šel dědeček do lesa s košíkem trávy, kterou předtím nasekal, aby si ji vyhul sám s králíčkem růžovým tlapičkou na venkovním paloučku, kde rostou muchomůrky lysohlávky a pozvali ropuchu Anežku zvanou (s vanou) Čupakabra a zapálili tedy kalumet (mírku dýmu), bafali a smáli se a zhulili se. (když to hrály, bylo fakt horko)

Vodáci kozelníky: Na místech, kde se prý nedá cvaknout, se povedly hned čtyři cvakyny. Zapsat: Katka s Týnkou, Davídek s tátou, a Ben s Lukym (ti dokonce dvakrát, aby nebylo pochyb). Zatleskejme těmto vodáckým Kaprfíldům.

Správa zo slovenskej tlače: V Banskej Bystrici jelo na červenů dvadsať lodí. Kolko? Tolko!

Úterý 18.7. Etapa třetí: Brezno – Nemecká

V motorestu (nebo spíše ve vodákrestu): na čepu – jarové pivo – Dřezmister 10°. Prý později mají i 12°. Musíte si počkat!

Na lodi: Mezi háčky. Placák pádlem, je pádlák.

Po svačinové pauze: Sud je hermafrodicky uzavřen (Michal U.)

Filosofická úvaha turisty: Na každém kopci je kopec (Mach)

V kempu: opět hra – Tři slova Anetka v říši divů bez elektrického proudu – hra se tematický stáčí k nelehkému procesu holení podpaží – hraje se dlouho, situace je nepřehledná, pozornost hráčů je rozptýlena, když tu najednou přijde řada na Radka – Kdy se vezmeme?, říká Radek. Anet, která cosi organizačního řeší s Pavlem (řidičem) ihned pohotově odpoví. Zítra v deset. A byla svatba – vodácká. A pak, že je to nějak složité. Otázka, odpověď, realizace, a to vše během 24 hodin. Gratulujeme!

Situace na řece: Vlastík, Jura a kameny. Jura: Kámen, doprava, kámen, doleva, kurva, kurva, kameny všude, kurva... Pozn.: To by chtělo vypípat. To by ale už pak asi byla ta píp šou, že?

Na téma ovoce: Netvař se jak pomeranč. Jak se tváří pomeranč? Kysele, jako citrón.

Jura Mach a kámen znovu: Pod jezem začal zřejmě vlivem vyplaveného adrenalinu básnit. Usoudili jsme, že má básnický ledvinový kámen. Vzhledem k tomu, že to byl kámen kostrbatý a nepříliš vybroušený, báseň jsme nezaznamenali.

Sportovně zdravotnická chvilka – Adrianka si na volejbalu podvrtla kotník, jede se na chirurgii, Jindra bere auto, chystá, kontroluje stav vozidla, otevře víko horního střešního nosiče zvaného rakev a volá – Jsem připraven, můžete nakládat.

Pletení copánků: Holky pletou klukům copánky. Sluší jim to. Benovi pak říkají. Ty jsi naše Benička. Ozve se. A co je Sam? Ten je naše Samička.

Pomluva: Zapisovatelka prý hlášky zapisuje dříve, než se stanou. Na dotaz, co bude zítra, zapisovatelka odpoví. A chcete variantu 1 nebo 2.

Svačinová básnická zastávka u moto(vodák)restu: Pepo, kde máš vestu: Pepa: Já mám vestu v motorestu.

Zamyšlení: nad elektrickým proudem, který po bouřce vypadl (neznámo kam), a stále nejde (a nejde, a nejde.....a pivo teplá, a teplá, a teplá). No, asi ten proud stále nejde, protože na Obci (obecním úřadě) proud nepotřebují, stále píšou na stroji (místní podmínky zřejmě některým lidem přijdou předpotopní). No....Přijdou nepřijdou, proud stále nejde. (nakonec ten proud nešel od pondělí 14:00 do úterý 16:00). Pak už teda přišel.

Luďa měřič: Luďa měl na etapě permanentní hloubkoměr. Prototyp Laura 1. Laura permanentně měřila hloubku vody. Pádlem.

Středa 19.7. Etapa  čtvrtá – volný den

No, volný. Plný dojmů. Některým i řádně zatopil – úpaly, úžehy a následné úpění. Památník SNP – část ekipy (zde byl chládek). AQUALANDI Banská Bystrica – všichni (horko, slunečno, peklo to). Trojboj (Pydodi, Hošprt, Skalní golf) – všichni, kdo mohli.

Na koupališti: Lenka hlídá Brigitu a Erika. Pak Brigi hlásí tatínkovi: Hlídala nás ta, no ta...babička a ta její dcera se zlomenou nohou. Pozn.: Tak nevím, kdo je vlastně hlídal. Byly tam s nimi Lenka s Adriankou, ani jedna není babička ani zlomené nohy neměly. Tak takhle vznikají ty řeči.

Natěšeně: Dovezli novou bečku. Chlapi ji nadšeně běží vyndat z auta, tetelí se blahem, rozněžňují se, povykují, povzbuzují se, jsou nedočkaví. Kdosi poznamená – to je radosti, jako když se z porodnice doveze miminko. Odpověď. Ne ne, to je víc radosti.

Kouzelně: Nouze učí Vavřínka čarovati. Čáry máry ententýky, ať je z tebe záchod.

Mlčeti zlato: Honza na syna...Podáš mi kečup. Ticho.....Pak se ozve znovu: Ty na mne mlčíš!!!!

Spor o osobnost, historickou: Byla to Marie Terezie. Nebo Sisi. Reakce: Si si jistý?

Čtvrtek 20.7. Etapa pátá – Nemecká – Slovenská L´upča

Zastávka na jídlo: někteří si k obědu dali bryndzové halušky – Sam se pobryndzal.

Cvakyn při parkování (Broňa s Mirkou): Vávra má starost o dědu a hned se ptá: Jak se to stalo? Ani nečeká na odpověď a dodá: Musí se to zapsat do deníku. No, učí se dobře a (rychle) to nemohu říci.

Neptum – křtíme: Michal od Lucky byl Neptunovými pohůnky řádně zabahněn, tedy nachystán pro Neptuna a z davu se ozývají hlasy hovořící o Terakotové armádě. A přichází i moudré rady. Michale – nechoď na slunce, ať z tebe není socha.

Zamyšlení na řece: Tedy, když jste dříve měli ty laminátky a na kamenech se vám udělaly v lodi díry, to jste po dojezdu etapy byli lepiči a pak se šlo teprve pít. Teď jste po dojezdu rovnou piči.

Na jedné lodi: Jura s Vlastíkem – hodnotí se (sami), že jsou posádka složená ze dvou dominantních kormidelníků a oba jsou flegmatici.  Pozn.: Snad nenastane flegmatický dominový efekt.

Rozhovor – Brigi a Katka: Tak co, Brigi? Líbí se ti tu, pojedeš zas? Ano, pojedu. A co se ti nejvíc líbí? Když se cvaknou. A už si se cvakla? Ne. To buď ráda, to se kolikrát i hodně lekneš. Ano. A co teprve kdybych spala.

Objednávka: Spěch. Není čas ztrácet čas. Tak honem, honem, co si kdo dá. Já si dám to kuřecí vepřový, prosím. Jednou.

Pátek 21.7. Etapa šestá – Šálková – Vlkanová

Test pozornosti: Neptun nás poškádlil a na zastávce svačinové si málem vzal dvě lodi. Koupel několika zachránců lodí mu stačila jako výkupné a lodi propustil zpět.

Tvoříme nová slova: Brigi šla do křoví na onu velkou potřebu. Táta ví své a posílá jí celou roli toaletního papíru a po krátkém zamyšlení dodá .... to ale bude brigitinec!

Stěžujeme si: Martin lítostivě – jsem sociálně vyloučený, nemám ani háčka ani zadáka, jen prostředníka, a to ještě jen někdy.

Lámeme se v pase: Ve Vlkanové nedaly našim bránicím chvíli klidu kajakářovy dlouhé nohy. Jak on se jen do toho kajaku vejde. Kajakář sjel úsek od restaurace (kde sedíme) cca 200 m na dohled, vystoupil z kajaku, donesl kajak zpět, a tak pořád dokola. Rozvíjíme nekonečnou teorii o přímo jezdících kajakářích, odepínacích nohách, nemá to hlavu ani patu, ale nekonečná smyčka variací na omleté téma dává zapomenout na bolavé svaly, osezené zadky, štípance od hmyzu a další doprovodné jevy veselého vodáckého žití.

Lámeme rekordy: Stan byl sbalen v neověřeném, neoficiálním, jedinečném, neuvěřitelném avšak zcela bezkonkurenčně rekordním čase. Hlavní stan, kuchyň, vodácký materiál – uloženo 19:15. Dojídáme zásoby. 20:00 sedíme u ohně. Toto uteklo. Jako voda?!

Sobota 22.7. Etapa – vracíme se domů

Zničeně odpočatí! Opečovaně poštípaní a odření! Nevyspale svěží! Relaxačně přetažení! Regeneračně zmožení! Prepití a prejásaní! Ale hlavně všichni ve zdraví zdovolenkovaní! Vracíme se zpět domů!

Za rok hurá znovu, pojedeme spolu!